K nejzajímavějším přírodním partiím Slavkovského lesa patří rozsáhlé území mezi Prameny a Mnichovem. Hadec, který je základním stavebním kamenem této oblasti, sice na rozdíl od pískovců nebo vápenců nevytváří jeskyně, hluboké kaňony či skalní města, zato je hostitelem vzácných rostlinných společenstev. Od loňska je tato jedinečná „botanická zahrada“ zpřístupněná nově vybudovanou naučnou stezkou Mnichovské hadce. Její centrální bod leží nedaleko obce Prameny v lokalitě Křížky, kde jsou dvě nejatraktivnější z celkem 12 zastávek. Vpravo od silnice Národní přírodní památka Křížky hostí na hadcových skalkách vzácná rostlinná společenstva v čele se zdejším endemitem rožcem kuřičkolistým, vlevo od silnice ležící Upolínová louka se může zejména na počátku léta pochlubit řadou chráněných druhů květin včetně upolínů, arniky či modrých sibiřských kosatců. Další zastávky pak jsou u vývěrů zdejších minerálek, Grünské a Novoveské kyselky, u fragmentů vřesovišť na Dominově skalce či u památek historických, z nichž nejzajímavější je středověká Dlouhá stoka. Stezka má celkem 12 km a je tedy vhodná spíše pro cyklisty nebo pro výlet autem. Použité fotografie pocházejí z webu www.kvpoint.cz - databanky fotografií Karlovarského kraje.

Někdy mezi lety 1585-1597 byl v údolí pod kynžvartským hradem postaven renesanční zámek. Jeho přesná podoba dnes už není známa a neznáme ani žádné dobové vyobrazení zámku. V pozdějším klasicistním metternichovském zámku se však dochovaly poměrně významné části původního renesančního objektu (například kompletní klenby s kletovanou omítkou a řada dalších renesačních fragmentů). Kryštof Jindřich mladší z Cedvic se však aktivně zúčastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandovi II. Po bitvě na Bílé hoře bylo jeho kynžvartské panství konfiskováno, v roce 1623 (23.5.) propůjčeno a v roce 1630 postoupeno pěti bratřím Metternichových, synovcům trevírského kurfiřta: Janu Reichartovi, Karlovi, Emmerichovi, Vilémovi a Lotharovi za 66.114 říšských zlatých. Metternichům pak kynžvartské panství i s ruinami hradu na kopci a nově postaveným zámkem v údolí patřilo až do roku 1945. Říšský hrabě Filipp Emmerich von Metternich (praprapraděd pozdějšího kancléře) si někdy v letech 1681-1691 nechal ze zbytků zchátralého renesančního zámku Cedviců postavit nový barokní zámek. Jak je patrné z dochované ikonografie, zejména z kvašových maleb rytíře Reinacha z roku 1800, měl barokní zámek typický charakter venkovského sídla, uzavřený komplexem hospodářských budov, s konírnou v celém jižním křídle a reprezentačním velkým sálem nad centrálním průjezdem. V 18. století bydleli majitelé hlavně na svých statcích v Porýní a na Kynžvart zajížděli jen občas. V roce 1767 zdědil kynžvartské dědičné panství otec pozdějšího kancléře, hrabě Franz Georg Karl von Metternich. Byl to velmi úspěšný kariérní diplomat. Brzy se stal stálým trevírským vyslancem ve Vídni, po smrti císaře Josefa II. se účastnil volby a korunovace císaře Leopolda II. ve Frankfurtu a v letech 1791-1794 byl řídícím ministrem v Nizozemí. Během prusko-francouzské války byly porýnské majetky Metternichů zcela zničeny a kynžvartský zámek byl na přelomu 18. a 19. století načas dokonce jediným sídlem tohoto významného rodu. Teprve v roce 1805 získal kníže Franz Georg von Metternich náhradou za své zničené majetky v Porýní zrušený klášter benediktýnů v Ochsenhausenu. Clemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk, 2. kníže von Metternich-Winneburg (*15.5.1773 Koblenz, †11.6.1859 Wien) byl nepochybně nejslavnějším majitelem kynžvartského zámku a panství. Od roku 1809 byl ministrem zahraničí a v letech 1821-1848 kancléřem "habsburského domu, dvora a státu". V roce 1813 byl povýšen do dědičného knížecího stavu. V jeho režii probíhal Vídeňský kongres (1814-1815), který upravil mezinárodní vztahy soustavou smluv po porážce Napoleona. Kancléř Metternich bydlel převážně ve Vídni: v budově státního kancléřství nebo ve své vile na Rennweg. Starý barokní kynžvartský zámek už nevyhovoval kancléřovým nárokům na reprezentaci a tak byl v letech 1821-1839 přestavěn ve stylu vídeňského klasicismu. Vynikající vídeňský architekt Pietro Nobile přitom musel respektovat množství kancléřových návrhů a náročných požadavků. Realizace plánů nebyla nijak levná záležitost. V září roku 1822 poskytl Metternichovi bankéř Salomon Rothschild osobní půjčku 900 tisíc zlatých (tj. asi 45 mil. €), splatných na 12 let s pětiprocentním úrokem. Výhodná půjčka se bankéři vyplatila; o šest dní později dostalo všech pět bratří Rothschildů dědičný titul rakouských svobodných pánů. Metternichovi zase půjčka pomohla přestavět kynžvartský zámek, investovat kapitál do velkostatků v Kynžvartu a v Plasích a ještě vložit téměř půl miliónu zlatých do rozsáhlých nákupů šperků, mincí a uměleckých sbírek. Zdroj: www.kynzvart.cz

Výletem zhruba tři miliony let do minulosti je procházka přírodní rezervací Soos šest kilometrů severovýchodně od Františkových Lázní. Rozlehlé, více než dvousethektarové rašeliniště a slatiniště leží na dně vyschlého jezera v oblasti, kde byly ještě na počátku čtvrtohor činné poslední sopky na našem území. Dozvuky vulkanické činnosti jsou zde patrné dodnes, k těm nejviditelnějším patří minerální prameny a především mofety, lidově nazývané bahenní sopky, jejichž bublání dává místu neopakovatelnou zvukovou kulisu. Soos je objektem zájmu přírodovědců už více než dvě stě let, od roku 1964 je chráněný státem. Přístup je možný po dvoukilometrové naučné stezce s devíti zastávkami, vedoucí po dřevěných chodníčcích nejzajímavějšími partiemi rašeliniště. Suchou nohou tak projdeme bažinami kolem nejvyvinutějších mofet a minerálních pramenů, z nichž ten nejznámější, Císařský, můžeme i ochutnat. Na své si ale přijdou i milovníci živé přírody, především vzácných slanomilných rostlin a ptáků, kterých zde hnízdí na sto druhů. K návštěvě zve i místní Geologický park a Muzeum dinosaurů. Použité fotografie pocházejí z webu www.kvpoint.cz - databanky fotografií Karlovarského kraje.

Dnes jsou Mariánské Lázně druhým největším lázeňským městem v České republice a spolu s Karlovými Vary a Františkovými Lázněmi tvoří tzv. Západočeský lázeňský trojúhelník, jednu z turisticky nejatraktivnějších oblastí České republiky.

Malé a pohledné lázeňské město nedaleko Karlových Varů. Mezi nevýznamnější návštěvníky lázní patřili Ludwig van Beethoven, Johann Strauss či Johann Wolfgang Goethe, který označil zdejší lázně uprostřed zeleně jako jedno z nejkrásnějších míst v srdci Evropy.