8. 1. 2014 | Z Karlových Varů
Ve spolupráci s Hudební vysokou školou ve Výmaru pořádá v pátek Karlovarský symfonický orchestr koncert v Lázních III. Začátek je v 19.30.
Předehra k opeře Nabucco
Koncert zahájí předehra k opeře Nabucco italského skladatele Giuseppa Verdiho (1813 – 1901), jehož celé jméno zní Giuseppe Fortunino Francesco Verdi. Nabucco je jeho třetí operou z celkových osmadvaceti, Verdi ji zkomponoval v roce 1842. Autorem libreta je Temistocle Solera. Název opery vznikl zkrácením jména biblické postavy – krále Nabuchodonozora (též Nebukadnesara) II.
Po neúspěchu své druhé opery Jeden den králem byl Verdi připraven ukončit svou skladatelskou kariéru. Libreto Nabucca mu bylo v podstatě vnuceno proti jeho vůli, ale zaujalo jej natolik, že se rozhodl k jeho realizaci. Opera byla přijata s obrovským úspěchem, po kterém se Verdi rozhodl v dráze skladatele pokračovat. Ačkoliv je Nabucco teprve třetí Verdiho operou, podařilo se mu na biblický námět vytvořit velmi sugestivní dílo.
V libretu ho nejprve zaujal začátek žalmu 136 "Va, pensiero, sull'ali dorate" (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech) a inspiroval ho ke spontánní kompozici sboru, jehož plamenná melodie a rytmus z něj učinily osvobozeneckou píseň zpívanou po celé Itálii. Celou operu pak dokončil během několika týdnů. Vášnivá hudba díla, pojednávajícího o osvobození Židů z babylonského zajetí, plně korespondovala s náladou obyvatelstva, zaujatého touhou po osvobození z rakouskohabsburské moci a sjednocení Itálie.
Verdi vedle oper skládal i vokální a orchestrální skladby a duchovní díla. Jeho věhlas se zakládá ale především na jeho operní tvorbě, která je součástí repertoáru všech významných operních divadel světa. Verdi spolu s Wagnerem jsou nejexcelentnějšími operními skladateli 19. století.
Koncert pro housle a orchestr a moll
Následný Koncert pro housle a orchestr a moll Antonína Dvořáka (1841 – 1904 patří k nejoblíbenějším a nejčastěji uváděným autorovým dílům a patří také neodmyslitelně k základním dílům světového houslového repertoáru.
Houslový koncert a moll je považován za jedno z vrcholných děl Dvořákova tzv. slovanského období. Ve stylizaci houslového partu skladatel v maximální možné míře využívá možností zpěvného výrazu nástroje, zatímco v rovině orchestru znovu potvrzuje svůj smysl pro plnost a znělost orchestrálního pléna.
Koncert Dvořák zkomponoval na základě přímé objednávky jednoho z nejvýznamnějších houslistů své doby, zakladatele a ředitele Vysoké hudební školy v Berlíně Josepha Joachima, který se na zrodu díla také významně podílel. Skladatel s Joachimem najisto počítal jako s interpretem premiéry, slavný houslista koncert provedl teprve řadu let po premiéře, 11. října 1894 v Berlíně. Dvořák naštěstí získal pro premiéru koncertu adekvátní náhradu – mladého českého houslového virtuosa Františka Ondříčka.
Premiéra se odehrála se odehrála 14. října 1883 v pražském Rudolfinu za spoluúčasti orchestru Národního divadla a dirigenta Mořice Angera. Ondříček poté dílo vytrvale uváděl na svých koncertech po celém světě a velkou měrou tak přispěl k jeho rozšíření do významných hudebních center.
Symfonie na závěr
Na závěr zazní Symfonie č. 1 c moll německého hudebního skladatele z období romantismu Johannese Brahmse (1833 – 1897). Brahms je posledním velkým skladatelem klasické německé hudební tradice, která sahá přes Beethovena, Mozarta a Haydna až k Bachovi. Jeho tvůrčí doménou byla komorní a symfonická hudba. Stěžejní význam z rozsáhlého skladatelova díla mají jeho čtyři symfonie, jež jsou základními kameny symfonické světové literatury.
Prací na Symfonii č. 1 strávil Brahms mnoho let. Sám autor tvrdil, že práce mu trvala jedenadvacet let, od prvních skic v roce 1855 až po úplné dokončení v roce 1876. Premiéra se uskutečnila 4. listopadu 1876 v Karlsruhe, dirigentem byl Brahmsův přítel Felix Otto Dessoff.
Dlouhý zrod symfonie je možné přičítat dvěma faktorům. Za prvé to byla Brahmsova velká sebekritičnost, která vedla ke zničení mnoha raných děl, a za druhé tu bylo očekávání přátel a veřejnosti, že skladatel bude rozvíjet Beethovenův odkaz a vytvoří dílo přiměřené důstojnosti a intelektuální hloubky. Brahms se obával, že takové dílo nemůže vytvořit snadno s ohledem na monumentální Beethovenovu prestiž.
Brahmsovo postavení v uměleckém světě bylo po celou dobu jeho umělecké dráhy velmi zvláštní. Skladatel totiž navzdory příznivcům takzvané hudby budoucnosti, která už vždy měla mít nějaký mimo hudební námět, komponoval stále "abstraktní" hudbu s názvy Sonáta, Kvartet apod. a hájil svébytnost hudebního vyjadřování. Jeho hudbu spíše tradicionalistického ražení je možné považovat za jakýsi protipól hudby Richarda Wagnera nebo Ference Liszta.
Spolupráce KSO a Výmaru
Vedoucími projektu spolupráce KSO a Hudební vysoké školy ve Výmaru jsou Gunter Kahlert a Nicolás Pasquet.
Prof. Nicolás Pasquet (*1958) působí jako profesor dirigování na Vysoké hudební škole Franze Liszta ve Výmaru. V rodném Montevideu v Uruguayi studoval housle a dirigování, studia dokončil v Německu. Od roku 1981 působil jako dirigentu orchestrů ve své rodné zemi. V roce 1987 získal první místo v mezinárodní dirigentské soutěži ve francouzském Besanconu. Pracoval s mnoha renomovanými orchestry v Německu i v zahraničí, jako šéfdirigent působil u orchestrů v Německu a Maďarsku. S různými orchestry vystupoval v Evropě, Americe, Asii, Austrálii i Africe. Profesorem na výmarské škole byl jmenován v roce 1994.
Prof. Gunter Kahlert (*1938) vystudoval hru na pozoun a obor dirigování. Působil dlouhá léta v německých divadlech, zprvu jako hráč, později jako korepetitor a dirigent. Od roku 1982 zastával různá učitelská místa na Vysoké hudební škole Franze Liszta ve Výmaru, od roku 1989 zde působil jako profesor oboru dirigování. Vedl rovněž řadu let školní symfonický orchestr. V letech 1995 – 2003 byl prorektorem školy. Ač v důchodu, věnuje se na stejné škole i nadále výchově nových hudebníků a dirigentů.
Autor: (lev)
Zdroj: Chebský deník
