Nejstaršími dochovanými stavbami selské lidové architektury na Chebsku jsou věžové špýchary. Roubené sýpky o několika patrech, z nichž každé vyšší je vždy širší o přesah jednoho trámu, zakončené sedlovou střechou s hrázděným štítem, jsou známé už z rytin Albrechta Dürera. Stavebně i dispozičně důkladně zabezpečené proti nepřízni počasí a zlodějům, s větracími okénky s příčkami proti ptákům, připomínaly pevnostní věže a byly nepřehlédnutelným symbolem bohatství svého majitele.

Věžových špýcharů bývalo na Chebsku nepočítaně, do dnešních časů se už bohužel dochovaly jen dva. Vůbec nejstarší, pocházející z roku 1714, stál v Kopanině, odkud byl v roce 1988 přenesen do areálu Státní přírodní rezervace Soos u Františkových Lázní. O tři roky mladší patrovou sýpku z nedalekého Mlýnku dnes najdeme v etnografické expozici na hradě Seebergu.

Na Seebergu najdeme i další typickou stavbu chebského statku. Před věžovým špýcharem na dvou vysokých sloupech umístěný holubník s vyřezávanou balustrádou na ochozu a špičatou střechou, připomínající vzdáleně cirkusový stan.