Jan Pelc – Obvykle jeden a půl

Výstava děl Jana Pelce pod názvem Obvykle jeden a půl je nejenom připomenutím životního jubilea autora – 23. srpna 2019 se dožil sedmdesáti let, ale především znovuobjevením jeho volné tvorby. Jan Pelc se do regionálního výtvarného dění zapsal především jako grafický designér a také jako pedagog. Přesto jeho volná tvorba souběžně vznikala, s většími či menšími prolukami, aby nakonec po roce 2016 zcela převážila.

Několik kreseb z počátku 80. let 20. století naznačuje, že mu byl blízký nefigurální, nepředmětný směr, tedy tzv. geometrická abstrakce. V promyšlené vizuální skladbě čar a ploch nacházel pevný řád, který mu napomáhal k ukotvení vlastních myšlenek. Barevná strohost, spočívající v kontrastním setkání černé a bílé barvy na ploše papíru podporovala jeho sklon k důslednému výtvarnému minimalismu. Subtilnost výrazu, ale také obdivuhodnou přesnost rukopisu vyzařovaly jeho další kresby, jejichž základním prvkem se stala bílá, šedá nebo černá linie.

Během emigrace v Německu v letech 1988 – 1995 se Jan Pelc věnoval zejména grafickému designu. Město Ulm, kde působil, a které, jak sám říká, bylo naplněno filozofií a výukovými metodami Bauhausu, rozvíjenými posléze na Vysoké škole designu představitelem konkrétního umění – švýcarským umělcem Maxem Billem (1908 - 1994). To vše dalo jeho volné tvorbě jasný impuls v zaměření na geometrický konstruktivismus. Pelcovo umění se naprosto zbavilo jakýchkoliv vazeb na okolní svět. Přeměnilo se v racionální úvahy o výtvarné formě a její existenci, jež se v přeneseném smyslu slova staly “konkrétní“ náplní autorových sofistikovaných děl. Hlavní těžiště maleb a kreseb začaly tvořit dokonalé tvary geometrických útvarů, čtverců nebo obdélníků. Ty si ve vzájemných vztazích budovaly výtvarné vztahy, a to sčítáním, dělením či násobením. Zároveň se prostřednictvím barev zjevovala jejich skrytá spojenectví, ale i napětí, či dokonce kolize. Autorova triáda, spojující prvotní myšlenku, oko a ruku, v konstrukci geometrických vztahů dosahovala velmi křehké rovnováhy. Obraz od obrazu vynikala jejich nová harmonie, jejich novýa absolutní výtvarný řád.

Jakkoliv se může na první pohled zdát, že konkrétní a oproštěné umění Jana Pelce balancuje jen na jakémsi zjednodušujícím principu vnímání, přesto poskytuje divákům nepřeberné množství estetických zážitků a poznání; jen je třeba přijmout základní orientaci autora a nebát se přiznat si, že geometrické formy ve své dokonalosti mohou být krásné a ladné. Ostatně záliba Jana Pelce například ve čtverci je na výstavě očividná. Samotný název výstavy Obvykle jeden a půl vyhází také z čtvercového modulu.

Výstava v dokumentačních materiálech přibližuje profesní rámec volné tvorby Jana Pelce. Po návratu z exilu v letech 1995 – 2008 spolu s Františkem Stekerem ve školním roce 1995/1996 založili na SPŠ keramické (Střední uměleckoprůmyslová škola keramická a sklářská Karlovy Vary) úspěšný studijní obor Grafického designu. V té době vytvářel propagační materiály pro Státní okresní archiv v Karlových Varech a Muzeum Karlovy Vary a plakáty pro Jazzový festival v Karlových Varech. V letech 2006 – 2016 Jan Pelc působil jako odborný asistent v Ústavu umění a designu, dnes Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.