Přibližně půldruhého roku před svou smrtí, přesně 18. srpna 1790, nechal David Becher sepsat závěť, kterou ještě dodatečně doplnil 20. září 1791. V ní určil za univerzální dědičky tři osoby: svou švagrovou Reginu Becherovou, vdovu po jeho o čtyři roky mladším bratrovi Johannu Wenzlovi – doplňme, že tento Wenzl byl otcem Josefa Vituse, zakladatele světoznámého likéru, který se dnes jmenuje Becherovka. Dále se dědičkou stala Davidova o čtyři roky starší sestra Anna Magdalena, šikovně provdaná za zdatného obchodníka Alexandra Decrouxe, a konečně třetí dědičkou byla o dvě léta starší sestra Anna Genoveva, manželka soukromého učitele Johanna Tadeáše Breitenfeldera.
Závěť začíná slovy: „Ve jménu všesvaté Trojice Boha otce, Syna a Ducha svatého. Tímto já, David Josef Becher, doktor lékařství, zrale jsem uvážil, že nic není tak jisté jako smrt, jejíž hodinu zná jen sám Bůh, a proto jsem se rozhodl při plném rozumu a síle uspořádat svůj majetek, jejž mi ve své nekonečné dobrotě propůjčil Bůh.“
Becherova závěť má celkem 15 bodů a jeden dodatek. Na prvním místě stojí to nejdůležitější – péče o duši vlastní i jeho blízkých, a proto si přeje, aby co nejdříve po jeho smrti byly čteny slavné mše svaté za spásu jeho duše (200 mší), dále za duši jeho první zemřelé manželky Anny Sabiny (100), za otce Leopolda, matku Annu Marii a pět zemřelých sourozenců (100) a nakonec i za spásu všech zemřelých křesťanů (50). Za každou mši se samozřejmě platilo, a tak rytířskému řádu křižovníků s červenou hvězdou u sv. Maří Magdalény za celkem 450 slavných mší svatých poukázal velmi slušnou částku – 450 zlatých. Bylo to skutečně hodně, např. dům v Karlových Varech, na nějž se ovšem nevázalo právo várečné (tj. podíl na ziscích z městského pivovaru), stál „jen“ 350 zlatých.
Značnou velkorysost projevil i ke služebnictvu, které vedlo jeho domácnost a hospodářství, bohužel ale nevíme, kolika osob se to týká a jaká částka se jim ze závěti nakonec vyplatila: „Mým sloužícím, kteří u mne působili až do mé smrti, nechť je vyplacena mzda za celý rok. A těm, kteří u mne sloužili už tři roky, pak budiž vyplacena ještě další mzda ve výši jednoho služebného roku.“ Takže pokud Becher zemřel 5. února 1792, dostal každý sloužící zadarmo plat až do konce roku, tedy prakticky za 11 měsíců. A pokud u něj sloužil celá tři léta, pak závdavkem dostal navíc ještě jeden roční plat. Takové odstupné, to byl šéf!
Část svého rozsáhlého bohatství věnoval Becher i do sociální oblasti, např. 80 zlatých poukázal do školního fondu: „Zdejší škole odkazuji 80 zlatých, z nichž nechť je 40 zlatých rozděleno stejným dílem mezi učitele a dalších 40 zlatých pak během zkoušek věnováno jako odměna těm žákům, kteří byli shledáni jako nejvíce morálně zdatní a důstojní.“
Nezapomněl ani na podporu chudých a zvláště pak dětí v místním chudobinci: „Zdejšímu chudobinci zůstavuji 500 zlatých, z nichž 250 má být použito na běžné výdaje a dalších 250 jako podpora chlapců s dobrým chováním na výdaje, které jim pomohou připravit se na budoucí povolání nebo řemeslo. Výběr těchto chlapců ponechávám na zdejším děkanovi a jeho spolupracovnících, kteří nejlépe znají jak chudobu, tak chování a dobré mravy takových chlapců.“
A přirozeně do závěti zahrnul i na svou druhou ženu Katharinu, kterou zabezpečil nejen astronomickou částkou 13 000 zlatých, ale navíc jí ještě odkázal stříbrné nádobí, drahý porcelánový servis (patrně ze slavné vídeňské manufaktury) a mnohé další věci denní spotřeby. Manželka Katharina však dostala ještě jeden vskutku vzácný dar, který Becher nechal do závěti zapsat těmito slovy: „Briliantový prsten s monogramem Marie Terezie, který jsem od Její císařské a královské Milosti blahé paměti dostal darem“. Ostatně – prstenů s různými drahokamy měl celkem sedm, ale toho od Marie Terezie si jistě považoval nejvíce; později byl v pozůstalostním řízení oceněn na 140 zlatých.
První dvě strany závěti Davida Bechera. Dochovala se v Knize testamentů, která je součástí fondu Archiv města Karlovy Vary (inv. č. 828), uloženého v karlovarském okresním archivu.
David Becher patřil k nejvyšší špičce karlovarské společnosti. I když – on i tu špičku mnohonásobně převyšoval. Nejen pozoruhodnými výsledky své vědecké činnosti, které jednoznačně vedly k rozvoji Karlových Varů jako lázeňské metropole, nejen svým umem a podnikavostí, jež městu přinesla mnoho dobra, ale vlastně i nastřádaným majetkem přetaveným do sociální sféry.
Kolik toho majetku vlastně měl a jakou finanční hodnotu představoval – o tom zase příště. A trochu si i zapřemýšlíme, jak k takovému bohatství vůbec přišel.
Milan Augustin
