Doktor David Becher rozborem karlovarských minerálních pramenů zjistil, že obsahují oxid uhličitý, který nazval “Fixe Luft“. Po jeho vyprchání ztrácí voda své léčebné účinky. Proto David Becher doporučoval pít vodu přímo u pramene, z tohoto důvodu bylo nutné postavit nad prameny altánky, které by chránily pacienty před nepříznivým počasím. Ihned se také ozvaly proti Becherově metodě kritické hlasy. Prý kvůli svému pohodlí chce mít své pacienty u pramene, aby si ušetřil námahu s výstupy po schodech k některým z nich.
Jeden z prvních altánů byl postaven v letech 1763 až 1764 nad Zahradním pramenem za Mlýnskými lázněmi. Kvůli ochraně pacientů před větrem a deštěm byl v 70. letech 18. století postaven Vřídelní sál. Ve starší literatuře se jako rok jeho výstavby uvádí 1774, ale památkář Lubomír Zeman na základě archivních pramenů jeho stavbu předpokládá až v letech 1777 až 1778. Na konci 18. století se začaly stavět kryté promenády, jako první byla v Karlových Varech v letech 1792 až 1793 postavena kolonáda Nového pramene. V roce 1811 byla nahrazena novou podle plánů stavitele Johanna Augusta Giessela.
Nyní na tomto místě stojí Mlýnská kolonáda od pražského architekta Josefa Zítka postavená v letech 1871–1881. V Karlových Varech jsou ještě další čtyři kolonády: Vřídelní, Tržní, Zámecká a Sadová.
Vřídlo a Vřídelní sál (vpravo) v Karlových Varech kolem roku 1790
Kromě léčivých pramenů se lékař David Becher zabýval i vřídlovcem, který je formou minerálu aragonitu a vzniká vysrážením z horkých minerálních pramenů. David Becher jej například osobně nalezl i v ruinách středověkého kostelíka sv. Linharta, o němž je první písemná zmínka již z roku 1246.
Surový vřídlovec / Leštěný vzorek vřídlovce
Vřídlovec se totiž používal po tepelné úpravě jako maltové pojivo, a to již sto let předtím než bylo založeno město panovníkem Karlem IV. Becher se zmiňuje o vřídlovci i ve svém díle, nejen však z vědeckého hlediska, ale také jako o materiálu k výrobě uměleckého předmětu. V roce 1776 nechal karlovarským brusičem kamenů Josephem Müllerem vyhotovit dar pro panovnici Marii Terezii jako poděkování za příspěvek na nové kostelní zvony, jelikož ty původní byly poničeny požárem města z května 1759. David Becher označil dar jako ozdobu na stůl (německy einen Aufsatz für eine Tafel), s největší pravděpodobností se jednalo o nástolec.
V knize o vřídlovci z roku 2004 je tento předmět přeložen do českého jazyka jako podstavec. David Becher jej, ve svém spise z roku 1789, popsal těmito slovy: „Pan Müller na můj popud zhotovil z vřídlovce čtyřstranný podstavec. Jeho spodek byl obložen krásně leštěnými kameny podobným způsobem, jakým se tvoří podlahy v pokojích; ve středu byl z nejkrásnějších kousků vřídlovce a pizolitu postavený kopeček a na tomto kopečku byly usazeny tři porcelánové figurky dětských postaviček, které byly krásně inkrustovány ve vřídlovci. Ve čtyřech rozích stály vázy nebo květináče a v nich byly malé keře s květy nejrůznějších barev; všechno, i ten nejmenší kvítek bylo vyřezáno z krásně zbarveného vřídlovce.“.[1]
Krabička s neopracovaným vřídlovcem / Dřevěná krabička vykládaná leštěným vřídlovcem
Oproti tomu karlovarský historik a archivář Karl Ludwig uvádí dar pro císařovnu Marii Terezii jako stolní desku (Tischplatte), jež byla věnována císařskému muzeu ve Vídni. Dále také zmiňuje, že Becher dal touto zakázkou podnět ke vzniku nového průmyslového odvětví. V tomto ohledu se nejspíš spletl. Podle profesora Ludwiga J. Weigerta se vřídlovec opracovával již od počátku 18. století. Vyráběly se z něj například košilové knoflíčky, dózy na tabák, krabičky a další předměty. Brusič Müller přišel do Karlových Varů v roce 1760, zřejmě však jeho umění převyšovalo ostatní zpracovatele vřídlovce natolik, že byl pak považován za prvního brusiče tohoto kamene. Na přelomu 18. a 19. století jeho služby vyhledával při svých pobytech v lázeňském městě i německý básník Johann Wolfgang von Goethe.
V roce 1807 Goethe dokonce sepsal a vydal popis Müllerovy mineralogické sbírky: Sammlung zur Kenntniß der Gebirge von und um Karlsbad (Sbírka pro poznání hor Karlových Varů a okolí), později znovu publikovaný pod názvem Beschreibung der karlsbader müllerischen Steinsammlung. Zur Kenntniß der böhmischen Gebirge (Popis Müllerovy sbírky kamenů z Karlových Varů. Za poznáním českých hor). Dárkové předměty z vřídlovce byly mezi lázeňskými hosty velmi oblíbené na přelomu 19. a 20. století. Dodnes se ale těší veliké oblibě a stále je možné si v Karlových Varech zakoupit suvenýry z vřídlovce v mnoha podobách.
[1] Český překlad pochází z textu Ludwiga J. Weigerta: Historie a technika výroby karlovarské mozaiky, in: Der Sprudel mach den Stein – Schätze aus Karlsbad/Vřídlo dělá kámen – Poklady z Karlových Varů, Weißenstadt, 2004, s. 166.
Autor: Lukáš Svoboda, Muzeum Karlovy Vary
