Výstava předního malíře střední generace Filipa Černého (1975) "remixuje" různé umělcovy obrazové přístupy a strategie. Autor neváhá posouvat iluzivní perspektivy malířství, jehož základem je perfektní technika a překvapivé motivy zahrnuje figurální výjevy, svébytná zákoutí a zejména imaginární představy, kterými umělec překračuje práh nadskutečna.