Tomáš Bím - Ohlédnutí II

Malíř, grafik a ilustrátor Tomáš Bím (1946) okouzlí svými obrazy poetických krajin, jejich přívětivou atmosférou a výraznou barevností.

Autorovy náměty zobrazují běžný život, který se jen na chvilku zdánlivě zastavil: opuštěná sportoviště, městské ulice, parky, dětská hřiště či pláže, místa jindy plná života, právě teď poněkud prázdná a pozastavená.

Autor a kurátor: Mgr. Jan Samec

Produkce: MgA Daniel Vrba

Fotografie: Zdeněk Lhoták

O výstavě

Výstava představí karlovarskému publiku proměnnou a rozmanitou podobu díla známého pražského umělce, především v malbě a v grafice; obojí je zde zastoupeno ve více motivických okruzích.

Svými náměty i charakterem projevu bývá Tomáš Bím českou uměleckou kritikou občas srovnáván s estetikou Skupiny 42, vnímavý divák však spíše objeví okouzlení jazykem Karla Chaby či Vlastimila Beneše, krajináře lyrizovaného ticha. Ze zahraničních umělců pak Edwarda Hoppera, amerického malíře civilizačních témat plných melancholie a pocitu osamění. Do jaké míry se zmínění umělci stali Bímovi vzorem, není podstatné, pro jeho vlastní cestu bylo nejdůležitější, že po absolvování polygrafického učiliště nemohl studovat umělecké školy a k vlastnímu výrazivu se musel dopracovat především sám.

Reálně popisná kresba byla charakteristickým základem jeho děl až do osmdesátých let, kdy v druhé polovině se rukopis začal uvolňovat, a barva se projasnila. Paralelní vývoj prodělávala i autorova grafika, jak to dokazují vystavené tisky. Jsou z počátku zhotoveny převážně suchou jehlou, tedy technikou. V komorních formátech jsou zachycena drobná zátiší s typicky mužskými atributy, jako jsou dýmky, zápalky, lahve ginu či whisky na osamělém stolku s jednou židlí, dále pak sportovní náčiní (tenisové rakety, golfové hole), cirkusová šapitó, kolotoče a mnohé další motivy. Záhy se autor sbližuje s litografií, která posléze v jeho grafikách převládla. Od drobných formátů ex libris se v průběhu osmdesátých let autor propracoval v této technologii k větším formátům s osobitým výrazem a působivými výsledky. V Bímových grafikách i v malbách té doby stále zůstává zobrazeným prvkům a předmětům jejich autenticita i reálná podoba, byť více či méně kresebně zjednodušená, již bychom mohli definovat pojmem „nová věcnost“. Základní poselství zobrazených motivů jsou vždy podána nevtíravým způsobem a často mají charakter zvláštního zastavení času, jež v nich přetrvává. To platí i pro pozdější syžety, v kterých se objevují motivy z golfových hřišť, záběry z pláží a plaveckých bazénů s odloženými ručníky a dalšími intimními proprietami, odkazujícími na autorovu bonvivánskou zálibu ve smyslových a smyslných radostech života. Od amerického uměleckého guru E. Hoppera se Tomáš Bím odlišuje radostnějším pojetím a hlavně tím, že lidskou figuru ve svých pracích přímo nezobrazuje. Přítomnost člověka v nich vnímáme prostřednictvím evidentních stop jeho existence nebo činnosti. Mnohdy kompoziční aranžmá působí, jakoby právě teď hrdina odešel či se měl za chvíli vrátit. Prázdný empire rozhodčího, odložená tenisová raketa, fragment opřeného kola, zmačkaná plechovka od Coca‑Coly, nedopalky cigaret, nedopitá láhev alkoholu, poloprázdné skleničky, zapomenutý horní díl bikin na bazénovém lehátku, odhozená podprsenka a další části chvatně svlékané dámské garderoby – to jsou Bímovy typické náznaky mikropříběhu, který se nám často jeví jako důvěrně známý. Autor sice nechává na divákovi, aby si pointu domyslel, mnohdy je však významové vyznění průzračně jasné.

V případě Tomáše Bíma prolínají oblíbené motivy z grafiky do malby a naopak, někdy ve více variantách, jindy v podobě takřka identické. Obměny až permutačního charakteru v grafice samotné umožnila autorovi dlouhodobá zkušenost s tiskem litografií. Ta jej spolu s chutí experimentovat a propojit některé námětové elementy přivedla k originálnímu postupu v této technice. Výsledky nazývá litokolážemi a jedná se vlastně o koláže kombinované z několika litografií.

Umělec ve své malbě sice neopouští ani v průběhu dvou dekád nového století své oblíbené výrazové prostředky, ale příznačné veristické zobrazení už neobsahuje dřívější míru popisnosti, rukopis kresby i malby se zcela oprošťuje od závislosti na reálném východisku. Je zřejmé, že ho nelimitované možnosti malby i grafiky stále přitahují a podněcují k zachycení zážitků i představ, které mnohdy výtvarně zpracoval už dříve, přesto jsou impulsem inspirujícím k dalším inovativním kompozicím. O neutuchající umělcově vitalitě jistě přesvědčí výstava i karlovarské uměnímilovné obecenstvo, na které se po dlouhé době od uzavření muzeí a galerií těší pořadatelé.