17. 2. 2015 | Z Karlových Varů
Jsou tradice, které město Karlovy Vary i po letech udržuje. Slavnostní fanfáry a svěcení pramenů jako součást zahájení lázeňské sezony. Také každoroční vyhlášení Ceny města, Sportovce města, Čestného občanství, jarní a vánoční trhy, Tříkrálová sbírka, Odemykání Ohře, vítání občánků, pálení čarodějnic a další. Jsou však tradice, které město opustilo. Některé z nich si připomeneme...
TROUBENÍ Z VĚŽE
Karlovy Vary neměly sice hradby, ale bran měly dokonce až šest. A tak byl v letech 1604 až 1852 vítán každý vzácný host troubením z ochozu Zámecké věže. Vzácných hostů ale přibývalo, přijížděli i v noci a fanfáry nebraly konce. Místní v domech na Tržišti a Zámeckém vrchu se kvůli troubení nevyspali a tak po protestech zavedla radnice vítání hostů až na Hůrkách, v nejvyšším bodě Staré Pražské silnice. Roku 1830 zde stála celnice a pak zájezdní hostinec Bergwitshaus, u něhož kočí přepřahali koně. Vítání na Hůrkách bylo podle líčení kronikářů noblesní. Potkali se zde třeba Beethoven a Goethe i další. K vítání hostů na Hůrkách jezdil starosta se šerpou a radní s květinami. V roce 1766, kdy sem spěchali uvítat císaře Josefa II., to nestihli. Mladý císař měl smysl pro překvapení. Nečekal na uvítací výbor, vystoupil z kočáru a došel do města pěšky. Uvítali ho až před Českým sálem (předchůdcem Puppu). Na stejném místě pak 7. srpna 1904 vítali na červeném koberci bratři Puppové císaře Františka Josefa I.
KURLISTY
Ještě za tradice fanfár zavedlo město od roku 1638 nejprve ručně psané a od roku 1795 tištěné seznamy lázeňských hostů, tzv. Kurlisty.
Zapisovali tam jména, místo a dobu ubytování, účel cesty i členy doprovodu. Výjimkou byl ale Beethoven. Když přijel roku 1812 do lázní, Kurlisty to nezaznamenaly. Skladatel při výstupu z dostavníku zjistil, že si zapomněl pas v Teplicích. Malér ohlásil a v policejním hlášení z 31. července 1812 stálo: Ludwig van Beethoven, příjezd z Teplic, účel péče o zdraví, ubytován v domě Boží oko čp.311 na dobu neurčitou. Kurlisty po vzoru Karlových Varů vydávali také v Kyselce. Díky tomuto tištěnému seznamu hostů může dnes historik dohledat přesně pobyt každé významné osobnosti od roku 1638. Předtím Kurlisty naštěstí nevedli.
Obtížně by se dal totiž zaznamenat pobyt Albrechta z Valdštejna, který přijel do města 25. dubna 1630 v doprovodu 900 osob. V jeho družině byli šlechtici Maxmilián z Valdštejna,Trčkové, pán z Bubna, dále jezuité, kaplani, lékař, kompletní personál kuchyně, úředníci, lékárník, poštmistr se sedmi kurýry, hudebníci, písař, učitel šermu, dokonce bubeník a stájníci k tisícovce koní. Početná návštěva obsadila v lázních domy ve třech ulicích a pobývala zde 21 dní.
KNEDLÍKOVÝ DEN
Připomínal se v kronikách od 9. července roku 1866. Tradice vznikla pět dnů po bitvě u Hradce Králové, kde Prusové porazili Rakušany. Cestou z bitvy zamířil oddíl pruských hulánů, vedených poručíkem Livoriusem, na karlovarskou radnici, která tehdy stála na Tržišti. Ačkoliv město mělo od roku 1623 privilegium Ferdinanda II., osvobozující od povinnosti ubytovávat vojsko. Tuto výsadu Salva quardia stvrdili králové a další panovníci, pruští vojáci to nerespektovali a s namířenými pistolemi nařídili starostovi, že město musí nakrmit dva tisíce vojáků pruské jízdy a pěchoty, kteří do města 9.července 1866 vstoupí. Radnice vyhlásila, aby všechny domácnosti navařily knedlíky a guláš pro vojsko. Následujícího dne se však pruští vyjednávači z města rychle stáhli. K úprku je donutila falešná zpráva, že do města míří osm tisíc bavorských vojáků, spojenců Rakušanů.
Knedlíky a guláš museli sníst sami Karlovarští.
Devátý červenec byl pak zapsán v městské kronice jako Knedlíkový den.
OSLÍ DROŽKY
V době, kdy Karlovými Vary křižovaly omnibusy (autokary bez motoru, tažené koňmi), se stala novou tradicí a módou pro turisty oslí spřežení.
Chov oslů a mul byl zaveden v Rosnicích, kde byla živnost kočích a fiakristů velmi rozšířená. Počet koňských a oslích kočárů a vozíků se v této obci počítal na desítky. Šlo o drožky, tažené jedním oslem nebo koněm, a dále fiakry, tažené párem koní. Specialitou KarlovýchVarů byly oslí povozy. Sloužily jak ke svážení uhlí z okolních šachet, dovozu dříví a zboží do lázní, tak k dopravě hostů. Počátky oslí dopravy popisují kroniky v 70. letech 19. století. Jezdil s nimi rád třeba známý lékař Jean de Carro, Friedrich Schiller a další. Dojmy z této oblíbené atrakce zachytil roku 1895 skladatel Zdeněk Fibich ve skladbě Nálady, dojmy a upomínky.
Až do roku 1878 bylo víc povozů, tažených oslíky, později začala převládat koňská spřežení. Jejich stanoviště bylo na Buštěhradském (Horním) nádraží. Vyšňořené dvoukolky vozily hosty na rozhlednu Aberg, na sv. Linhart a také k Mlýnské kolonádě. Do 1. světové války bylo ve městě evidováno 120 vozíků s mezky, koňmi a oslíky. Čiperným oslům nedělalo potíže ani strmé stoupání nad Vřídlem ani lesní stezka na Dianu a další kopce nad městem.
VAŘENÍ PIVA
Patřilo k nejstarším tradicím města. První pivovar stál u Vřídla už roku 1370. Od roku 1520 si v něm mohl uvařit mok každý karlovarský měšťan sám. Vodu brali z Teplé, kde byl u Svatojánského mostu jez. Později stál pivovar v místech dnešních Císařských lázní. Také proti němu lázeňští lékaři protestovali a vedli s měšťany právovárečníky spor. Roku 1870 nařídil c. k. dvorní úřad ve Vídni pivovar v lázních zbourat a postavit nový v Rybářích. Tam 13. prosince 1879 uvařil sládek Josef Došek pod dohledem majitele Antona Webera první várku 60 hektolitrů piva. Pivovar vařil pivo bezmála 120 let. Postupem let přesáhl hranici dvěstětisíc hektolitrů piva za rok, než byl v roce 1999 definitivně zrušen. O obnovu tradice vaření piva ve městě se nyní zasloužil podnikatel Karel Holoubek.
HOLD KARLU IV.
Mezi lety 1948 a 1990 se zahajování sezony muselo obejít bez církevního svěcení pramenů.
Město mělo náhradní ceremoniál. Jmenoval se Hold Karlu IV. Šlo o krojovanou slavnost, připomínající roli císaře Karla IV. a jeho dvora na založení Karlových Varů. Četla se na ní kopie ustavující listiny, zejména ta část, kde císař římský nazval obyvatele Warů "milými měšťany". Město totiž o své nejcenější historické listiny přišlo při požáru 13. srpna 1604, kdy lehlo popelem 99 domů včetně archivu. Při Hold Karlu IV. se proto citovalo z Norimberské listiny ze 14.8.1370, kterou císař povýšil osadu Wary na město. Její opis zapůjčili z Německa. Pocta zakladateli se odehrávala většinou na Mlýnské kolonádě, pouze roku 1977 byla u dokončeného Thermalu a v roce 1991 jí nahradily oslavy 125 let Lázní III. Hold císaři Karlu IV. se konal ještě roku 1990. V posledních letech je průvod družiny Karla IV. součástí akce zahájení lázeňské sezony.
JATERNÍ VERŠE
Zaniklou tradicí bylo umisťování pamětních desek se vzkazy významných návštěvníků města. Dávaly se na skálu podél Goethovy stezky mezi Puppem a Poštovním dvorem. Říkalo se jim jaterní verše, podle toho, co si slavní hosté v lázních léčili. Dnes na skále napočítáte desítky desek s verši a vzkazy slavných hostů. Mezi nimi ta nejnovější deska připomíná, že zde pobýval básník Johann Wolfgang Goethe. Původně byl text čtyřverší jen v němčině. Od loňského 29. dubna si mohou turisté díky Klubu přátel Karlových Varů přečíst jeho český překlad. Vytvořil ho karlovarský rodák, písničkář, spisovatel a současný předseda Českého PEN klubu Jiří Dědeček. K obnově dalších pamětních desek, připomínajících Goethovy návštěvy, přispěli karlovarští rotariáni. Jejich projekt už pomohl obnovit zmizelé pamětní desky ve Svatošských skalách, na Andělské hoře a v Nejdku.
SLAVNOSTI PRAMENŮ
Bývaly na jaře a předbíhaly zahájení hlavní sezony. Šlo o otevírání pramenů po zimě, kdy se některé prameny před mrazy zabednily, a lázně i kolonády byly liduprázdné. Slavnostem pramenů předcházel důkladný úklid města, čištění a také výzdoba vývěrů. Byla to tradice, jejímž smyslem bylo přilákat hosty do lázní ještě před zahájením hlavní sezony.
ANENSKÁ POUŤ
Místem největších poutí 26. července býval barokní kostel v Sedlci z roku 1745, zasvěcený sv. Anně Samotřetí. Anenské poutě se na tomto poutním místě pořádaly již ve středověku, kdy zde stával starší kostel, k němuž chodila zdaleka početná procesí. Kvůli nim museli kostel později rozšířit. Obnovitelem tradice sedleckých poutí byl v letech 1655 až 1672 první katolický farář Dr. Kašpar Haase, jehož ostatky jsou dodnes uloženy v hrobce kostela. Zdejší poutní chrám s vyhlášenými anenskými poutěmi navštívila císařovna Alžběta Kristina, císař Karel VI., T. G. Masaryk a další. Proslulé anenské poutě se v omezené míře konaly v Sedlci ještě v 80. letech 20. století. Dnes se zde místo anenských poutí konají koncerty.
Pořádá je Občanské sdružení na záchranu kostela sv. Anny v Sedlci, které o svatostánek pečuje od roku 2004.
Zdroj: Karlovarské radniční listy
Autor: Jaroslav Fikar
